Jak vznikne veslařský klub v místě, kde veslice nikdy nejela? To je tak, bydlíte na kopci u lesa, máte vlastní loď, ale k vodě kus cesty, sice trochu běháte, jezdíte na kole (mimochodem taky super), ale veslování to není…
Denně se koukáte cestou do práce na neposkvrněný volej, který až na ojedinělý průjezd kánoe či kajaku je vyžehlený jak zrcadlo. Tak si to projdete po břehu, zjistíte že je k mání víc jak 2 km s jedinou velmi mírnou zatáčkou a lehce se zasníte. Klidná hladina bez parníků, tlačáků s pískem, trenérů na motoráku a téměř bez vln za každého počasí. Šířka na víc než dvě veslice a už to vidíte. To v každém veslaři vyvolá touhu, to alespoň vyzkoušet. Za skutečně základní kámen založení klubu je považována první jízda skifa jménem Kubík, která se uskutečnila 9.9.1999 za slunného počasí. První vyjela Zuzka Sehnoutková, pak Jirka Štefan a nakonec i já. Z břehu nás podporoval spoluzakladatel vodních sportů na Štulovně, kanoista, cyklista a především správnej chlap Jirka Semrád starší. Pak už jen přenést nadšení na bezva sportovce z TJ Lokomotivy Beroun, ČVS a na všechny veslařské kluby, co nám do začátků pomohly s lodním materiálem. Tak se podařilo rozjet klub, který především chce nabídnout všem, co se chtějí hýbat, jak vyplnit volný čas a dát tréninku smysl v podobě krásného a elegantního pohybu. Klub, bez lobování různých skupin, založený především z lásky a úcty k vodě a který si neklade žádné meze, co se sportovních aktivit týká. A tak doufám, že v historii tohoto klubu bude vždy uváděno pouze jedno datum – 9.9.1999 – založení klubu. K tomu druhému – ukončení činnosti, myslím že nikdy nedojde, a to zejména, že věřím všem, kteří s námi začali a nebo postupně našli cestu. Ti to nedopustí, protože tu lásku v sobě mají, nebo ji také získali a taky proto, že jsou báječná parta. Bez nich by to ani smysl nemělo…….
Zvláštností je, že přes všechny ty roky trénování na vodě, mě skutečný příklad sportovce tělem i duší, každodenního a celoživotního pohybu, dal cyklista Jaroslav Majer a jemu za to patří můj osobní dík. Bez něj bych možná skončil jako řada jiných „bývalých“ sportovců jen u vzpomínání…
Mějte proto rádi řeku (co se ale sportu týká nejen ji) a všechno co se na ní a nebo v ní pohybuje. Vydrží vám to v pohodě po celý život. Pokud to máte ovšem opravdu rádi.
Jaroslav Sehnoutka
Poděkování všem báječným lidem a firmám, kteří nám pomohli (omluva těm, na které si zde nevzpomenu). Mimořádné poděkování manželce a rodině za podporu a zázemí, bez kterého by nešlo nikdy nic… Klub byl založen jako první veslařský na Berounce a poslední v minulém století i tisíciletí, a to Jirkou Štefanem, Zuzkou Sehnoutkovou a Jaroslavem Sehnoutkou. Nejvíce mu v tom „děvětadevadesátom“ke zrodu pomohli :
Jirka Semrád st., Jiří Besser, Anna Matoušková,Petr Vacek, Milan Havelka, Bedřich Tušl, Daniel Bubla, Petr Vacek, Zdeněk Trejbal, Richard Šach, Jan Král, Vláďa Burda, Petr Škvor, Magda Šarbochová, Josef Blecha, Pavel Ondráček, Jirka Kejval, Filip Koudela, Mirek Vašek, František Basl, František Pavkovič, Výbor TJ Lokomotiva a Valná hromada TJ, ČVS a Valná hromada veslařských klubů ČR, Cembrit Bohemia a.s., SPEKTRA spol. s r.o, ASFALT Jiří Pergl …….. a řada dalších.
